Tykačova Sev.en Global Investments je zpět v zisku. Vydělala téměř miliardu, táhly ji ocelárny a energetika

Tykačův miliardový comeback: Proč uhelný král sází na ocel a jak na tom můžete vydělat i vy

Pavel Tykač opět ukázal, že má na byznys čich, který by mu mohl závidět i ohař na stopě lanýžů. Zatímco se polovina Evropy klepe strachy z konce uhlí a druhá polovina horečnatě dotuje každý solární panel na střeše psí boudy, Tykačova investiční skupina Sev.en Global Investments (SGI) hlásí návrat do černých čísel. A není to žádné drobné "na kávu". Čistý zisk za loňský rok se zastavil těsně pod hranicí jedné miliardy korun. Přesněji jde o 940 milionů, což je po předchozí ztrátě pořádný skok nahoru.

Jak to dělá? Recept je zdánlivě jednoduchý, ale pro většinu smrtelníků (a politiků) těžko stravitelný. Tykač kupuje to, čeho se jiní zbavují pod tlakem zelené ideologie nebo bankovních regulací. Sází na ocel, uhelné doly v Austrálii a elektrárny, které sice nevypadají na Instagramu zrovna sexy, ale když zapnete rychlovarnou konvici, je to právě tahle "špinavá" energie, která ji utáhne. SGI se profiluje jako dravec, který sbírá aktiva po celém světě – od USA přes Vietnam až po Austrálii. A ukazuje se, že sázka na "starý svět" v kombinaci s moderním finančním řízením nese ovoce.

Miliarda jako kapesné? SGI se vrací do sedla

Vydat výroční zprávu a pochlubit se miliardou, to se v českých luzích a hájích nenosí úplně každý den. Zvlášť když vaše hlavní aktiva tvoří věci, o kterých se v Bruselu mluví jen s mírným znechucením. SGI ale není jen o uhlí. Je to globální stroj na peníze, který loni těžil z toho, že světová ekonomika, ač zpomalená, stále potřebuje ocel a stabilní elektřinu. Tahounem výsledků byly především zahraniční operace. Pokud jste si mysleli, že Tykač sedí jen v Počeradech a Chvaleticích, tak jste zaspali dobu. SGI operuje na několika kontinentech a právě tahle diverzifikace ji zachránila před lokálními výkyvy evropského trhu.

Zisk 940 milionů korun je výsledkem strategie, která se nebojí rizika. Skupina masivně investovala do metalurgického uhlí v USA, které je nezbytné pro výrobu oceli. Bez oceli nepostavíte ani větrnou elektrárnu, ani elektromobil. Je to fascinující paradox – aby mohl svět "zelenat", potřebuje ocelárny, které jedou na Tykačovo uhlí. SGI navíc těží z faktu, že v některých částech světa, jako je právě Austrálie nebo Vietnam, se na "net-zero" nehraje tak fanaticky jako u nás. Elektrárna Vales Point v Austrálii je toho jasným důkazem. Zatímco české elektrárny řeší, kdy je emisní povolenky definitivně pošlou do křemíkového nebe, Vales Point dál vesele generuje cash flow.

Pro českého pozorovatele je důležité pochopit, že SGI není to samé co Sev.en Česká energie. Jsou to dvě sestry, které mají sice stejného tátu, ale každá si hraje na jiném pískovišti. Ta "globální" sestra má teď navrch, protože její hřiště není svázané tolika regulacemi. To jí umožňuje dosahovat marží, o kterých se tuzemským energetikům může jen zdát. Více o tom, jak se liší globální a lokální strategie, si můžete přečíst na webu smartenergyshare.info. SGI zkrátka dokázala využít vysokých cen komodit na světových trzích a přetavit je v solidní zisk, který teď může použít na další nákupy. A věřte, že Tykač s nakupováním rozhodně nekončí.

Ocel, uhlí a krev: Proč sázky na "špinavý" průmysl stále vycházejí

Pojďme si nalít čistého vína (nebo raději černého kafe, hodí se to k tématu). Proč Tykač investuje miliardy do metalurgického uhlí v Pensylvánii nebo Západní Virginii? Protože to nikdo jiný nechce dělat, ale všichni to potřebují. Velké investiční banky pod tlakem ESG (Environmental, Social, and Governance) přestaly tyto projekty financovat. Tím vznikl na trhu prostor pro soukromé hráče s vlastním kapitálem. Když klesne konkurence a poptávka zůstane stejná, co se stane? Ceny vyletí nahoru. Tykač tak vlastně inkasuje "prémii za odvahu".

Metalurgické uhlí není to, co sypete do kamen. Je to klíčová surovina pro vysoké pece. Bez něj prostě ocel nevyrobíte v takovém množství a kvalitě, jakou dnešní svět vyžaduje. SGI loni těžila z relativně vysokých cen této komodity na světových trzích. I když ceny oproti extrémnímu roku 2022 trochu klesly, stále zůstávají na úrovních, které zaručují velmi slušnou ziskovost. A to je to, co táhlo loňskou miliardu nahoru. SGI se navíc nebojí jít do "problémových" aktiv a díky zkušenému managementu z nich vyždímat maximum efektivity.

Kromě ocelářského segmentu hraje prim energetika v Austrálii. Tamní energetický mix je stále velmi závislý na uhlí, a i když tam obnovitelné zdroje rostou jako houby po dešti, stabilita sítě stojí na velkých točivých strojích. SGI vlastní elektrárny, které jsou schopny dodávat energii v době, kdy nesvítí a nefouká. A v takových chvílích cena elektřiny na tamních trzích vystřeluje do astronomických výšin. Je to podobný model, jaký vidíme v Evropě, jen s tím rozdílem, že v Austrálii se na fosilní zdroje nedívá jako na zločince, ale jako na nezbytnou součást infrastruktury. Tento přístup k rekonstrukci energetiky je v mnoha ohledech inspirativní i pro nás, jak se dočtete na ShareElectric.cz. Tykač zkrátka sází na realitu, nikoliv na zbožná přání.

Burza jako horská dráha: Jak číst aktuální ceny elektřiny a nezešílet

Když se podíváte na aktuální cenu elektřiny na burze, možná se vám zatočí hlava. Jeden den platíte nulu (nebo vám dokonce platí za odběr), druhý den se cena šplhá k pěti korunám za kilowatthodinu bez daní a poplatků. Pro velké hráče typu SGI je tato volatilita požehnáním. Pro běžného podnikatele nebo majitele rodinného domu je to ale noční můra. Pokud nevíte, jak trh funguje, snadno se stanete obětí systému, který je nastaven tak, aby trestal nepřipravené.

V Česku ceny určuje především trh OTE a burza PXE v Praze, která je úzce navázaná na německou EEX. V poslední době vidíme trend, kdy se nůžky mezi spotovými (denními) cenami a dlouhodobými kontrakty stále více rozevírají. To je prostor pro flexibilitu. Tykačovy elektrárny v Česku i v zahraničí jsou přesně těmi nástroji, které na této volatilitě vydělávají. Když je elektřiny málo, zapnou se a prodají draze. Když je jí moc, utlumí výkon. Je to tanec na hraně, který vyžaduje špičkový dispečink a predikční modely.

Pro nás smrtelníky je důležité sledovat data, která poskytuje Operátor trhu (OTE) nebo Energetický regulační úřad (ERÚ). Právě tam se dozvíte, kolik elektřiny v síti aktuálně je a jaká je její reálná hodnota. SGI tyto informace využívá na maximum. Jejich strategie není o tom "prostě vyrábět", ale o tom "vyrábět chytře". A to je lekce, kterou se musíme naučit i my. Pokud máte na střeše fotovoltaiku a prodáváte přebytky za fixní (nevýhodnou) cenu, v podstatě dotujete velké hráče. Mnohem lepším řešením je využít sdílení elektřiny, které vám umožní poslat přebytečnou energii tam, kde je zrovna potřeba – třeba sousedovi nebo do své vlastní firmy na druhém konci města.

Od těžby k úsporám: Proč i uhelní baroni pošilhávají po obnovitelných zdrojích

Možná vás to překvapí, ale i Pavel Tykač ví, že uhlí jednou skončí. Minimálně v Evropě. Proto SGI i Sev.en Česká energie masivně investují do projektů transformace. Nejde o to, že by se z nich stali "eko-aktivisté" přes noc. Jde o to, že se mění byznys model. Místo těžby uhlí se začíná těžit z flexibility a úspor. SGI už dnes plánuje v lokalitách po vytěžených dolech stavět obří bateriová úložiště a solární parky. Využijí k tomu infrastrukturu, kterou už mají – dráty, trafostanice a pozemky. To je ta pravá "rekonstrukce" v praxi.

V tomto kontextu je klíčové profesionální energetické poradenství. Velké korporace už dávno neřeší jen to, od koho koupí nejlevnější silovku. Řeší celkovou energetickou strategii: jak snížit špičkový příkon, jak využít odpadní teplo, jak do systému integrovat vlastní zdroje a jak se zapojit do služeb výkonové rovnováhy (SVR). Tykačova skupina má na tyto věci celé týmy odborníků. Vy je můžete mít také, aniž byste museli vlastnit uhelný důl. Energetické poradenství je dnes nutností pro každou firmu, která nechce, aby ji účty za energie v příští krizi zlikvidovaly.

SGI loni uspěla právě proto, že dokázala skloubit starou dobrou těžbu s moderním finančním inženýrstvím. To samé čeká českou energetiku na úrovni obcí a domácností. Rekonstrukce sítě není jen o výměně starých kabelů za nové. Je to o změně paradigmatu. Od centrálního zdroje, který všem diktuje cenu, k decentralizovanému systému, kde se energie sdílí. A věřte, že Tykač bude u toho. Buď jako ten, kdo vám tu elektřinu prodá, nebo jako ten, kdo vám poskytne platformu pro její sdílení. Je jen na vás, na které straně barikády budete stát.

Rekonstrukce české energetiky: Od centrálních zdrojů k chytrému sdílení

Dostáváme se k jádru pudla. Jak souvisí Tykačova miliarda s vaší fakturou za elektřinu? Úzce. SGI ukazuje, že peníze leží tam, kde je systém v nerovnováze. Česká energetika právě teď prochází největší rekonstrukcí od dob elektrifikace za první republiky. Staré uhelné bloky pomalu (někdy až příliš rychle) končí a místo nich vzniká mozaika tisíců malých zdrojů. Tento chaos je pro velké investory příležitostí, ale pro systém jako celek je to výzva. Aby síť nespadla, potřebujeme chytrá řešení.

Jedním z pilířů této nové architektury je sdílení elektřiny. Představte si, že máte firmu s velkou střechou plnou panelů. O víkendu, kdy je výroba nejvyšší, vaše stroje stojí. Místo toho, abyste energii pouštěli do sítě za hubičku (nebo dokonce za zápornou cenu), můžete ji poslat do svých dalších provozoven, domů svým zaměstnancům nebo ji prodat v rámci energetické komunity. To není sci-fi, to je realita roku 2026, kterou umožnila legislativa Lex OZE II. SGI se na tento svět připravuje a vy byste měli také. SmartEnergyShare.com je přesně tou platformou, která tento přechod usnadňuje.

Rekonstrukce energetiky ale znamená i nutnost investovat do flexibility. Tykač investuje do velkých točivých zdrojů, vy můžete investovat do BESS (Battery Energy Storage Systems). Průmyslová baterie v kombinaci s chytrým řízením dokáže oholit špičky odběru a tím ušetřit miliony na rezervovaném příkonu. Navíc vám umožní nakupovat elektřinu na spotu, když je levná, a spotřebovávat ji, když je drahá. To je ta samá strategie, kterou SGI používá v globálním měřítku, jen v menším provedení. A právě v tom spočívá kouzlo dnešní doby – technologie, které dříve byly dostupné jen miliardářům, jsou dnes na dosah ruky každému středně velkému podniku.

Závěr: Budoucnost patří připraveným (a těm s baterkou)

Výsledky Sev.en Global Investments jsou jasným signálem, že energetika je a bude nejzajímavějším byznysovým hřištěm příštích dekád. Pavel Tykač sice sází na ocel a uhlí, ale dělá to s vědomím, že svět se mění. Miliardový zisk není náhoda, je to důsledek pochopení globálních toků peněz a energie. Zatímco my v Česku často řešíme žabomyší války o to, jestli je lepší jádro nebo vítr, SGI prostě kupuje to, co dává ekonomický smysl.

Pro nás ostatní z toho plyne jedno hlavní ponaučení: pasivita se v energetice nevyplácí. Pokud budete jen nečinně sedět a platit faktury, které vám pošle váš dodavatel, budete to právě vy, kdo bude financovat příští miliardové zisky energetických dravců. Cesta ven vede přes vlastní zdroje, sdílení elektřiny a chytré využívání tržních příležitostí. Budoucnost totiž nebude patřit těm, kteří mají nejvíc uhlí, ale těm, kteří dokážou nejlépe řídit své energetické potřeby.

Ať už se na Tykačův byznys díváte jakkoliv, jedno mu upřít nemůžete – ukazuje nám, kde jsou slabiny systému a jak je využít. Rekonstrukce energetiky je v plném proudu a my máme jedinečnou šanci stát se její součástí, nikoliv jen její obětí. Tak co, už víte, jak naložíte se svou příští kilowatthodinou?

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na:
ElectricShare.cz
SmartEnergyShare není dodavatel elektřiny: Jak funguje el...
Vice o sdílení elektřiny